Toto je můj blog
1. Rozpoznáte na svém pozemku některé ze 6ti nejběžnějších trav?
Kostřava luční
-na stanovišti v porostu vydrží až 10 let
-kvete až v druhé polovině června
-má mohutný kořenový systém > velmi odolná vůči sůchu
Bojínek luční
-patří mezi nejstarší pícní trávy
-je velmi citlivý na nedostatek vláhy
-nesnáší sucha ale i velmi zamokřená stanoviště
Ovsík vyvýšený
-dosahuje výšky až 150 cm
-na stanoviště není náročný
-neprospívá mu sešlapávání a spásání
Srha laločnatá
-je rozšířená po celé Evropě
-začíná kvést již koncem května
-kořenový systém proníká až do hloubky 100 cm
Psárka luční
-oproti bojínku se dají klásky velice lehce zdrhnout
-vývoj psárky je pomalý, plného vývinu dosahuje až ve třetím roce
-roste i na rašelinách a kyselých půdách
Lipnice luční
-je rozšířená v mírném pásu celého světa
-plně se vyvíjí až ve třetím nebo čtvrtým roce
-používá se i do okrasných trávníků
2. Čtyři invazní rostliny, kterým se u nás zalíbilo více, než je zdrávo, nejsou u vás také?!
Dokážou totiž úplně proměnit charakter prostředí, do nichž pronikají, a zcela tak zničit původní flóru i faunu, která s ní byla pevně svázána.
Invazní rostliny mají jedno společné – patří mezi takzvané antropofyty, neboli rostliny zavlečené ze svých původních areálů díky činnosti člověka. Člověk je však většinou zodpovědný pouze za první fázi invaze – za zavlečení. Některé druhy jsme si přivezli záměrně, buď jako okrasné a parkové rostliny (křídlatky, bolševníky, pajasany), většina z nich se ale šíří bez toho, aby vůbec nějaké pozvání dostaly. V druhé fázi již bere rostlina novou vlast útokem.
Bolševník velkolepý
Bolševník je až tři metry vysoká bylina, která je obecně považována za úplně nejnebezpečnější a nejagresivnější invazní druh. Rozšířil se k nám jako původně okrasná rostlina ze západního směru, původně z Anglie, jeho původní pravlastí je však Kavkaz. V Čechách byl poprvé vysazen roku 1862 v Lázních Kynžvart. Jedná se o velmi nebezpečnou rostlinu, která dokáže zcela zničit celé ekosystémy a je navíc i nebezpečná svým jedem. Ten způsobuje na kůži puchýře, které se velmi špatně hojí. Jeho fyzická likvidace musí být proto prováděna ve speciálním oblečení, zahrnujícím ochrannou kombinézu a brýle.
Třtina křovištní
Jedná se o výrazný expanzívní druh, který roste na loukách, pasekách a ruderálních stanovištích. Dokáže vytvářet velké množství stařiny, což je konkurenční výhoda oproti ostatním rostlinám tehdy, když se na louce neprovádí mulčování nebo sekání. Často pak vytváří téměř monocenózy na rozsáhlých plochách. Expanze tohoto druhu představuje vážný problém v některých rezervacích a biologicky cenných mezických a sušších loukách, kde ustalo pravidelné obhospodařování.
Křídlatka
V Česku se vyskytují tři druhy křídlatek – křídlatka japonská, sachalinská a také jejich kříženec – křídlatka česká. Jedná se o velmi statné byliny s „bambusovitými“ stvoly, dorůstající výšky až tří metrů. Ze svého původního areálu – Dálného východu – k nám zavlečena jako okrasná rostlina. V Česku byly poprvé vysazeny v první polovině 19. století, masivně se však rozšířily až po povodních v roce 1997. jedná se o velmi houževnatou rostlinu, která se díky rozvětvenému systému podzemních oddenků velmi nesnadno likviduje.
Netýkavka žláznatá
Netýkavka žlaznatá patří spolu s bolševníkem a křídlatkou mezi nejagresivnější invazní druhy s největším vlivem na charakter ekosystémů. Ačkoliv jejím původním areálem je západní Himálaj, byla k nám zavlečena opět ze západu, původně z Anglie jako okrasná a nektarodárná rostlina. Nejstarší zprávy o jejím pěstování na našem území pocházejí z roku 1846. Neúčinnější metodou její likvidace je posečení a následné pálení.